Řádný průklep na ruské hranici
Žlutá expedice se musí do Mongolska protáhnout Ruskem, ale i když si říkají, že se za těch pár dní nemůže nic stát, Rusko jim ukáže, že tak jednoduché to nebude. Dva podivné rozhovory s podivnými muži v civilu, jeden pokus o krádež dat, to je na jeden týden až moc! Dane, vyprávěj:
„A co si myslíte o válce na Ukrajině?“ ptá se mladý muž na hraničním přechodu do Ruska. Je to celník? Policista? Uniformu nemá, ale svoji kancelář ano. Ač vjíždíme do Ruska, visí nad ním mapa Kazachstánu. Už se stihl zeptat na spoustu věcí: čím se živím, kde bydlím, jak se jmenují moji rodiče, jestli mám děti. Až se dostal tam, kam chtěl, a ptá se, co si myslíme o válce na Ukrajině. „Je špatná,“ odpovím. Zatváří se nepotěšeně. „A myslí si to u vás více lidí?“ „Ano.“ „Většina?“ „Řekl bych, že ano.“ Skoro to vypadá, že je mu to líto.
„Máte nějaké kontakty na Ukrajině?“ „Žádné zásadní.“ „Můžete mi ukázat váš telefon?“ Projede WhatsApp, nenajde nic v ukrajinštině, zadá ukrajinskou předvolbu +380 a objeví se seznam čísel. Naše auta pochází z Ukrajiny a spoustu dílů jsme sháněli tam. Jsou to telefony prodejců a lidí, kteří nám pomohli. Nakonec si prohlíží fotky našeho auta a ptá se, jestli máme video, jak plave. Nemáme. Opět vypadá, že je mu to líto. Člověk by řekl, že je to vlastně sympatický chlapík… kdyby nedělal, co dělá. Zdá se však, že i když si myslím, že válka je špatná, a i když si to myslí spousta dalších Čechů, do Ruska nás pustí. Těžko říct, jak s tou informací naloží.
Největší atomová střelnice světa a zakázaná zóna
Jako v Rusku si připadáme už nějaký čas, i když jedeme bývalým SSSR. Turkmenistán, Uzbekistán i Kazachstán se sovětského dědictví zbavují rychle. Neviděli jsme žádného Lenina, zmizely rudé hvězdy i památníky z vyřazených stíhaček. Nahradily je sochy jezdců na koních a symboly odkazující ke kořenům střední Asie. Těsně před hranicí s Ruskem, ještě v Kazachstánu, přijíždíme do Semeje, dříve známého jako Semipalatinsk. Toto město leží na okraji největšího atomového polygonu světa, kde bylo odpáleno nejvíce atomových bomb.
Na samotný polygon se dalo ještě před pěti lety dostat, dnes už je to zakázaná zóna. Na jejím kraji leží Šagan, kdysi uzavřené město, kde bydlelo osazenstvo nedaleké letecké základny, odkud startovaly bombardéry s atomovými zbraněmi. Město přežilo pád SSSR jen o pár let a v roce 1994 bylo opuštěno. Obyvatelům byly po letech vyplaceny kompenzace za ozáření. Šagan ani letecká základna nejsou uzavřené a míra radiace tam není riziková. A tak míříme tam.
My Češi a Slováci to máme s památkami po SSSR složité. Připadají nám méně exotické než lidem z druhé strany železné opony. Když se díváme do prázdných oken paneláků, připadáme si trochu jako doma. Minimálně jako na opuštěných ruských základnách v Ralsku nebo Milovicích. Stromy na střechách, všechno, co šlo odvézt, odvezené, jen zbytky tapet a novin připomínají úspěchy SSSR 80. let. Jediný rozdíl je, že ve sklepě jednoho paneláku bydlí krávy. Prostě si tam ve stínu hoví.
Letecká základna asi osm kilometrů odsud vypadá podobně. V protileteckých krytech bydlí koně a vzletovou dráhu se někdo pokusil rozlámat.
Nedávejte Rusům telefon!
Zbytky SSSR necháváme za sebou a jedeme Ruskem, které se památek na SSSR nezbavuje. Máme v plánu být tady co nejkratší dobu, což nám potvrdil i „rozhovor“ na hranicích. Rusko je jen tranzitní zemí do Mongolska, kam se dá dostat jen tudy nebo přes Čínu. Musíme zde ujet asi patnáct set kilometrů od Kazachstánu do Altaje, který nás snad pustí do Mongolska. Doufáme, že i Rusko nás tam pustí!
Další den ráno se ujistíme, že v Rusku nechceme být ani o den déle. Můj mobil hlásí, zda chci převést WhatsApp na jiné zařízení, a schránka je plná zpráv s kódem pro přesun čísla. Kdo se mi snaží dostat do telefonu? Kde vzal můj telefon? Nikdo ho tady přece nemá… kromě toho tajemného muže z hranic a osazenstva přechodu, které má přístup k „anketě“ s našimi soukromými informacemi. Včera jsem tam to číslo vyplnil a dnes se někdo z Ruska pokouší dostat k mým datům. Tohle není příjemné ani trochu. Už abychom byli pryč.
Tady FSB, jak se vám u nás líbí?
Kilometry hltáme po stovkách, dáváme si šašlik, žasneme nad krásnými novými silnicemi i nad tím, že ani nové benzínové pumpy nemají splachovací záchod, ale kadibudku vzadu. Večer můžeme být v podhůří Altaje. Už se tam vidíme, když nás zastaví policie. Bez toho by to snad ani v Rusku nešlo. Když jsme tu byli v roce 2007 poprvé, tahali z nás úplatky. Doba se ale změnila, tihle o úplatky nestojí. Máme jet na policejní stanici na prověření. Prověření čeho? Jestli v nepřehlédnutelném žlutém autě nejedou agenti prohnilého západu? Na stanici nám seberou pasy, a po chvíli mi řeknou, že potřebují další informace a mám jít s nimi.
V horší kanceláři než na hranicích sedí mladý muž bez uniformy. Federalnaja služba bezopasnosti, představí se. FSB, nástupce KGB. Rozjede se další kolo „rozhovoru“. Stejné otázky, ale přidají se další podrobnosti. „Můžu vidět váš telefon?“ Pečlivě prohlíží fotky a vše, co najde, a odchází na dlouhé telefonní hovory. Občas si něco vyfotí. Není to příjemné. „Máte dron?“ Risknu to. „Máme,“ odpovím. Vyskočí, jako bych mu řekl, že mám klíče od Putinovy dači. Jdeme pro dron. Když si zdokumentuje dron, zjistí, že si nemá na čem přehrát kartu. „Máte notebook?“ Jdeme pro notebook. Prohlíží natočený materiál… z Turkmenistánu. Nic nenajde.
Byla chyba mu půjčit notebook, který prohlíží s novou energií. Notebook se záhy vybije. „Máte nabíječku?“ Jdeme pro nabíječku. Když se notebook probudí, zklamaně zjišťuje, že v něm také nic není. Přemýšlím, co vlastně čekají. Po dvou hodinách je konečně spokojen. Nic nenašel, protože nic najít nemohl. On tím ztratil dvě hodiny, já také, a definitivně jsem ztratil jakoukoli chuť být v Rusku!
Čarokrásný Altaj
Nakonec se ale objeví něco, nad čím v Rusku i po tom všem srdce zaplesá. Altaj. Monumentální nádherný Altaj, vysoké štíty zasněžených hor, zelené pláně, divoké řeky, mokřady, meandry a koně, všude pobíhající koně. Někdy bych se sem rád vrátil, někdy, až tito mladí usměvaví muži v civilu přijdou o práci. Teď rychle pryč, do Mongolska, za naším snem, za svobodným vzduchem!
SOUTĚŽ
Výherkyní čtvrté soutěžní otázky je Iva Zenáhlíková ze Smartwings, gratulujeme! Získává Travelport merch a spolu s vámi ostatními, kteří jste odpověděli správně, je zařazena do hlavního slosování o letenky v hodnotě 20 a 10 tisíc Kč, které proběhne na podzimním eventu k oslavě polokulatého výročí česko-slovenského Travelportu.
Správně odpověděla, že naše zastoupení letos oslaví 25 let od svého vzniku.
Místo kvízu jsme si pro vás tentokrát připravili hlasování! Právě probíhá Olympiáda, se kterou jsou jako s každým sportovním kláním neodmyslitelně spjaté stupně vítězů.
Napište nám, které naše tři produkty byste podle oblíbenosti postavili na pomyslnou bednu. Které jsou pro vás nejpřínosnější?
Budeme rádi, pokud zároveň uvedete důvod své volby, ale není to povinné. Odpovídejte přes tento odkaz do úterý 6. srpna. Výherce oznámíme v příštích novinkách z expedice.
Váš Travelport
Rádi byste se na něco zeptali? Budeme se těšit, že nám napíšete na produkty@travelportgds.cz
Comments